Opce jsou nástroje finančního trhu, které původně vznikly jako instrumenty pro zajištění – lze je vlastně považovat za „pojištění“
Představte si dva podnikatele – farmáře a pekaře. Farmář pěstuje obilí, jehož cena se odvíjí nejen od kvality, ale také od toho, kolik urodí se obilí konkurenčním farmářům. Pro pekaře je obilí vstupem pro výrobu jeho produktů. Chce si tedy, alespoň u části spotřeby, pojistit cenu – tzn. chce mít možnost v průběhu nějaké doby nakoupit definovaný objem obilí (např. pytel) za nějakou cenu. Koupí si tedy od farmáře opci na koupi jednoho pytle za smluvenou cenu v daném období (např. pytel obilí za 100 Kč v rámci 6 měsíců) – za opci zaplatí nějakou cenu. V případě, že je během tohoto období cena pytle obilí na běžném trhu nižší než 100 Kč, bude obilí nakupovat tam (protože je to levnější). Pokud by ale byla cena na trhu během období vyšší než 100 korun, bude chtít pytel obilí dodat od farmáře za cenu 100 Kč. Pekař si tak vlastně koupil „pojistku“ na to, že pytel obilí ho nebude stát více než 100 Kč.
Jak jsme uvedli nákup opce na koupi pytle obilí za 100 Kč po období 6 měsíců má nějakou cenu – např. 10 Kč. Tu dostává farmář, který musí zařídit to, že pokud bude pekař chtít, prodá mu pytel obilí za 100 Kč. Znamená to, že pokud bude cena pytle obilí na trhu během 6 měsíců pod 100 Kč, farmář nebude muset obilí pekaři dodat – ten si jej koupí levněji na běžném trhu. Cena opce 10 Kč ale farmáři zůstává. Po vypršení opce (6 měsíců) si může farmář s pytlem obilí dělat co chce.
0 komentářů